Znáte naše techniky? Potisk textilu přímými barvami a druhy separací
Tisk na textilní materiály
Jednou z nejrozšířenějších aplikací sítotiskové techniky tisku je potisk textilních materiálů. V tomto článku se budeme zabývat jen přímým tiskem, vynecháme tedy různé jiné techniky, jako je např. transferový tisk, při kterém se obrazový motiv nejdříve vytiskne na transferový papír a z něj se prostřednictvím tepelného sublimačního nebo difuzního procesu přenese na potiskovaný textilní materiál.
Při přímém tisku se tiskne barvami ze sítotiskové tiskové formy bezprostředně na materiál. Jestliže se nejedná o čtyřbarvotisk, použijeme krycí přímé barvy. Pro vyjádření tónových barevných přechodů se využívá, podobně, jako v ofsetovém a flexografickém tisku, rastrový systém a transparentní procesní barvy. Existuje ale také technologie, při níž je možné tisknout i barevné tónové obrázky přímými barvami za použití speciálních počítačových programů při přípravě filmů.
Při výběru tiskových barev a při přípravě tiskových forem musíme brát v úvahu i skutečnost, že potiskované textilie mohou být intenzivně zbarveny. Není nikterak neobvyklé tisknout na černě vybarvený textil. V těchto případech se musíme vyrovnat se změnou odrazivosti povrchu potiskovaného substrátu, případně i s ovlivněním výsledného barevného efektu.
Tisk barevných tónových motivů přímými barvami
V čem se liší tisky přímými barvami od tisků procesními barvami a proč je nelze vzájemně zaměnit? Jednou ze základních vlastností procesních barev CMYK je jejich transparentnost. To znamená, že ze spektra viditelného světla, které vnímá lidské oko, absorbují jen vymezenou část, a to přibližně jednu třetinu z plného rozsahu vlnových délek tohoto spektra. Zbývající dvě třetiny světelných paprsků, které nejsou barvovým filmem absorbovány, se odrážejí od povrchu potiskovaného substrátu a naše oko je vnímá jako výsledný barevný vjem. Naproti tomu přímé barvy mají vysoký obsah pigmentových částic, které jsou jen nepatrně transparentní. Do oka tedy přichází prakticky jen to světlo, které se odrazí od povrchu těchto částic. U transparentních barev mohou světelné paprsky projít i přes dvě barvy, které se překrývají. Výsledný barevný vjem je pak výsledkem tzv. subtraktivního a aditivního míšení barev spektra. Proto můžeme jen třemi procesními trichromatickými barvami CMY vyjádřit několik miliónů barevných odstínů. To není možné u přímých barev, u nichž jejich netransparentnost umožňuje vnímat jen odražené paprsky. Teoreticky bychom měli u barevného obrazu tisknout každý barevný odstín samostatnou barvou, což v praxi není myslitelné. Lidské oko se však dá do určité míry oklamat. Při tisku miniaturních bodů různých barevných odstínů dochází k jejich barevné syntéze a podle jejich vzájemného poměru vznikají nejenom různé barevné tóny, ale i různé barevné odstíny. A právě tohoto efektu je využito při tisku barevných motivů přímými barvami. Místo tisku čtyřmi procesními barvami se tiskne vždy větším počtem barev. Čím více barev se použije, tím hodnotnější je výsledný tisk. Nejméně se používá 5 – 6 barev, maximálně až 10 barev.
Důvod proč je účelné tisknout přímými barvami
Přestože je při tisku přímými barvami vyžadován jejich větší počet, což je dán jejich barevnou charakteristikou, je výhodné tisknout těmito barvami. Tisk přímými barvami je mnohem výraznější, barevné tóny mají vysokou brilanci a kontrast. Vzhledem k jejich netransparentnosti si tisky zachovávají svou brilanci i na černých materiálech. Velmi důležité je též snazší zachování standardnosti výroby při tisku přímými barvami. Někdy je ovšem nevýhodou nižší zachování přesné podoby originálu. Lépe se do přímých barev separují pestřejší motivy než barevně nevýrazné motivy s jemnými přechody.
Komplexní program pro vícebarevný tisk
Pro přípravu filmů na textil, se používají speciální programy – pluginy do Photoshopu. Program má k dispozici celou řadu možností, jakou technologii zvolit pro tisk zadaného obrázku. Na základě náhledu lze zvolit typ separace, která poskytuje na daném materiálu, ať je světle či tmavě zbarvený, ten nejlepší výsledek. Tisk se může realizovat nejenom přímými barvami, ale i klasickými trichromatickými barvami, případně jejich kombinací.
Charakteristiky jednotlivých druhů separací
Separace do reálných procesních barev
Separaci do reálných procesních barev CMYK lze samozřejmě provést i v programu Photoshop. Separace podle separačních programů má však oproti Photoshopu, ve vztahu k sítotisku, několik významných předností: při převodu do CMYK jsou zakomponovány takové úpravy, které respektují textilní materiál; mimo separaci do barev CMYK provede program automaticky separaci i do dvou bílých barev, které jsou při tisku na tmavé podklady velmi důležité. Jedna bílá tvoří rastrový podtisk, druhá zvýrazňuje světla; umožňuje přidat k procesním CMYK barvám ještě přímé barvy, aby obraz byl výraznější.
Separace do simulovaných procesních barev
Separace do indexovaných barev
Obecně řečeno jde o redukci počtu barev barevného motivu na přijatelnou mez z hlediska možností tisku. Pro indexování se využívá postup, který je přímo součástí programu Photoshop. Výběr těchto barev se realizuje systémem výběrových pixelů náhodně umísťovaných na obraze, jejichž barva se pak napodobí kombinací předem navržených (indexovaných) barev. Pokud nevyhovují barvy v navržených paletách barev, je možné je doplnit volenými barvami. Na rozdíl od simulovaných procesních barev se tisk realizuje v simulovaném stochastickém rastru, který výrazně potlačuje moaré vznikající interferencí rastrů se sítotiskovou tkaninou, popřípadě s textilem.
Separace do spot barev
Separace do černo-bílé a sepia barev
Rešerše z článku
Tisk na textilní materiály
Ing. Jan Weber
Ing. Jaroslav Majer CSc.
